domů | naše služby | menu | články | o nás
                        fotogalerie | kontakt | odkazy
k

Články

Vegetariánství
V?tšina vegetarián? jsou lidé, kte?í chápou, že chceme-li p?isp?t k mírumilovn?jší spole?nosti, musíme nejprve vy?ešit problém násilí ve svých vlastních srdcích. Není tedy p?ekvapující, že se tisíce lidí ve všech spole?enských postaveních stávají ve svém hledání pravdy vegetariány. Vegetariánství je základním krokem k lepší spole?nosti a lidé, kte?í si naleznou ?as, aby zvážili jeho výhody, se octnou ve spole?nosti takových myslitel?, jako byli Pythagoras, Sokrates, Platón, Leonardo da Vinci, Isaac Newton, Voltaire, Jean Jacques Rousseau, Percy Bysshe Shelley, Henry David Thoreau, Lev Nikolajevi? Tolstoj, George Bernard Shaw, Rabíndranáth Thákur, Mahátma Gándhí, Albert Schweitzer a Albert Einstein. M?že vegetariánská strava zlepšit nebo navrátit zdraví? M?že ochránit p?ed ur?itými nemocemi? Zastánci vegetariánství ?íkají svá ano již po mnoho let, i když donedávna je v tom moderní v?da p?íliš nepodporovala. Zdravotníci za?ínají nyní pohlížet na vegetariánství jinak, nebo? sou?asné léka?ské výzkumy potvrzují o?ividné souvislosti mezi konzumací masa a nemocemi jakými jsou ischemická choroba srde?ní, rakovina a další. Studie posledních dvaceti let jasn? potvrzují souvislost mezi pojídáním masa a rakovinou tlustého st?eva, kone?níku, prsu a d?lohy. Tyto druhy rakoviny jsou vzácné mezi t?mi, kte?í maso jedí málo nebo v?bec, jako adventisté, Japonci a Indové. Ale moment! Nebyly snad lidské bytosti stvo?eny pro požívání masa? Cožpak nepot?ebujeme živo?išné bílkoviny? Odpov?? na ob? tyto otázky zní: ne. A?koliv n?kte?í historikové a antropologové tvrdí, že ?lov?k je z historického hlediska všežravec, naše anatomická stavba t?la - zuby, zažívací systém - up?ednost?uje nemasitou stravu. Americká spole?nost pro výživu poznamenává, že "v?tšina lidstva se v historii vždy živila vegetariánskou nebo tém?? vegetariánskou stravou". A p?evážná v?tšina lidí na sv?t? tak žije i nadále. I v t?ch nejpr?myslov?jších zemích se ješt? p?ed sto lety maso jedlo opravdu velice málo. Všechno za?alo až s mrazícími boxy a konzumní spole?ností 20. století. Ani v našem století se ale lidské t?lo pojídání masa nep?izp?sobilo a nep?izp?sobí. Až donedávna si lidé zabývající se výživou mysleli, že pouze maso, ryby, vejce a mlé?né produkty dávají úplnou bílkovinovou skladbu (obsahující osm tzv. esenciálních aminokyselin, které si t?lo nedokáže vytvo?it) a že všechny rostlinné bílkoviny nejsou plnohodnotné (postrádají jednu nebo více t?chto aminokyselin). Výzkumy švédského institutu Karolinska a n?meckého institutu Maxe Plancka však ukázaly, že jestliže jíte dostatek pestré rostlinné stravy, pak je tém?? vylou?eno, že by váš organismus dostával málo bílkovin. Ekonomika Maso poslouží k nasycení pouze n?kolika na úkor mnoha jiných. Obilím, které by mohlo uživit mnoho lidí, se vykrmuje dobytek na porážku. Podle informací sestavených ministerstvem zem?d?lství jde více než 90 procent všech obilovin vyprodukovaných obilovin na výkrm zví?at, který skon?í na jídelních stolech - hlavn? krav, prasat a ku?at. Ve Již samotné zkrmování obilí jako prost?edku k produkci masa je neuv??iteln? nákladné. ?ísla amerického ministerstva zem?d?lství ?íkají, že za každých 16 kg obilí, sloužících k výkrmu dobytka, získáme nazp?t pouze 1 kg masa. Krom toho je k výrob? 1 kg masa spot?ebováno cca 6 000 litr? pitné vody. Vysp?lé státy ale takto plýtvají nejen svým vlastním obilím, ale dovážejí také rostlinné krmivo bohaté na bílkoviny z chudých zemí. Dr. Georg Borgstrom, autorita v geografii potravin, odhaduje, že celá t?etina úrody podzemnice olejné v Africe kon?í v žaludcích dobytka a dr?beže v západní Evrop?. Ekologie Jinou daní, kterou platíme za pojídání masa, je zhoršování životního prost?edí. Siln? kontaminované vody z jatek a výkrmen vážn? zne?iš?ují potoky a ?eky. Rychle vychází najevo, že vodní zdroje jsou nejen zne?iš?ovány, ale také zbyte?n? vy?erpávány díky masnému pr?myslu. Georg Borgstrom ve své studii ?íká, že živo?išná výroba je p?í?inou desetkrát v?tšího zne?išt?ní než obydlené oblasti a zp?sobuje t?ikrát v?tší zne?išt?ní než pr?mysl. Uvážíme-li to všechno, je t?žké si p?edstavit n?koho, kdo by se po výše uvedených skute?nostech nestal vegetariánem. Etika Pro v?tšinu lidí jsou etické d?vody pro vegetariánství nejd?ležit?jší ze všech. Etickým po?átkem vegetariánství je poznání, že i ostatní tvorové cítí a že jejich pocity jsou podobné našim. Tak si ?lov?k uv?domuje, že svým jednáním už nechce zp?sobovat bolest ostatním. Mnoho lidí je v sou?asnosti ukolébáno pocitem sebeuspokojení s p?esv?d?ením, že zví?ata jsou nyní porážena, humánním zp?sobem, a tak odmítají všechny morální argumenty proti pojídání masa. Skute?ná fakta o život? a smrti nevinných zví?at však hovo?í sama za sebe. Mnoho lidí by se bezpochyby stalo okamžit? vegetariány, kdyby navštívili jatka. Pro všechny, kte?í jedí maso, by takové exkurze m?ly být povinné. Pythagoras, známý svými objevy v geometrii a matematice, ?ekl: "Ó, moji brat?i, neposkvr?ujte si svá t?la h?íšnými pokrmy. Máme obilí, máme jablka ohýbající v?tve svojí vahou a hrozny nalévající se na révách. Jsou zde lahodn? vonící byliny a zeleniny, které m?žeme va?it a zjemnit na ohni, a ani nám není odpíráno mléko nebo mate?ídouškou vonící med. Zem? poskytuje št?d?e bohatství potravin a nabízí nám hostiny i bez krveprolití; pouze zví?ata uspokojují sv?j hlad masem, a dokonce ani ne všechna, protože kon?, dobytek a ovce žijí z trávy." Lev Nikolajevi? Tolstoj upozornil, že "pokud jsou naše t?la živými hrobkami zabitých zví?at, jak m?žeme o?ekávat, že na Zemi zavládne mír?" Máme strach ze zbraní, bomb a raket, ale m?žeme zavírat o?i p?ed bolestí a strachem, který my sami p?inášíme tím, že každý rok vraždíme 1,6 miliardy savc? a 22,5 miliardy dr?beže? Po?et zabitých ryb stoupá každým rokem do bilión?. Náboženství Všechna d?ležitá písma ?lov?ku p?ikazují, aby žil bez zbyte?ného zabíjení. Starý Zákon ?íká: "Nezabiješ". Toto se bohužel myln? vykládá pouze jako odkaz na vraždu. Ale p?vodní hebrejština zní: lo tirtzach, což v doslovném p?ekladu znamená "nezabiješ". Úplný hebrejsko-anglický slovník Dr. Reubena Alcalayho ?íká, že slovo tirtzach, zejména v klasickém hebrejském užití, se vztahuje na "jakýkoliv druh zabíjení" a nikoliv nezbytn? jen na vraždu ?lov?ka. V knize Genesis (1,29) nalézáme, jak B?h samotný prohlašuje: "Dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na n?mž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm." I v dalších knihách Bible velcí prorokové pojídání masa odsuzují. Pro mnoho k?es?an? je hlavním kamenem úrazu víra, že Kristus jedl maso a dále mnoho odkaz? na pojídání masa v Novém Zákon?. Studium p?vodních ?eckých rukopis? však ukazuje, že slova dnes p?eložená jako "maso" jsou trophe, brome, a jiná slova, která jednoduše znamenají "potrava" nebo "jedení" v nejširším slova smyslu. Nap?íklad v p?eloženém Evangeliu sv. Lukáše (8,55) ?teme, že Ježíš vzk?ísil ženu ze smrti a "na?ídil, aby jí dali maso". P?vodní ?ecké slovo, p?ekládané jako "maso" je phago, což znamená pouze "jíst". ?ecký výraz pro "maso" je kreas a nikdy se nepoužívá ve spojení s Kristem. Nikde v Novém Zákon? neexistuje žádný p?ímý d?kaz, že by Ježíš jedl maso. Pán Buddha je známý zvlášt? svým kázáním proti zabíjení zví?at. Ustanovil nenásilí (ahimsá) a vegetariánství jako základní krok na cest? k seberealizaci . Nenásilí jako etický základ vegetariánství zd?raz?ují také védská písma Indie. Každá živá bytost má duši. V Bhagavad-gít? Kršna popisuje duši jako zdroj v?domí a jako aktivní princip, který oživuje t?lo každé živé bytosti. Podle Véd p?echází duše evolu?ním vývojem z t?l nižších životních druh? do vyšších, až dosáhne t?la lidského. Pouze v lidské podob? potom duše m?že obrátit své v?domí k Bohu a v okamžiku smrti m?že být p?emíst?na zpátky do duchovního sv?ta. Šríla Prabhupáda ve svých výkladech ke Šrímad-Bhágavatamu ?íká: "Všechny živé bytosti musí naplnit ur?itou dobu, po kterou jsou uv?zn?ny v ur?itém druhu hmotného t?la. Musí završit dobu vymezenou k životu v p?íslušném t?le a teprve potom se mohou povýšit do jiného t?la. Zabíjení zví?at nebo jakékoliv jiné živé bytosti pouze zabra?uje tomuto procesu, nebo? nezavršili dobu ur?enou pro uv?zn?ní v ur?itém t?le. Nikdo by proto nem?l zabíjet t?la pro sv?j smyslový požitek, protože tím se zaplétá do h?íšné ?innosti. Krátce, zabití zví?ete p?erušuje jeho evoluci živo?išnými druhy a ten, kdo zabíjí, bude neustále trp?t následky za takové h?íšné jednání." V Bhagavad-gít? (5.18) Kršna vysv?tluje, že duchovní dokonalost za?íná tehdy, když ?lov?k dokáže vid?t, že jsou si všechny živé bytosti rovny: "Díky správnému poznání spat?ují moud?í v u?eném a pokorném bráhmanu, kráv?, slonu, psu a pojída?i ps? jedno a totéž." Kršna nás také pou?uje, abychom p?ijali zásady duchovního vegetariánství, když ?íká: "S láskou a oddaností Mi nabídni ovoce, kv?tinu, lístek nebo vodu a Já to p?ijmu." Karma Sanskrtské slovo karma znamená "?in", nebo p?esn?ji jakékoliv hmotné jednání, které p?ináší následek, poutající nás k hmotnému sv?tu. A?koliv je p?edstava karmy všeobecn? spojována s východní filozofií, také mnoho lidí na Západ? za?íná chápat, že karma je p?írodním zákonem, podobn? jako zákon gravitace, a nelze se mu vyhnout. Za každou akci existuje reakce. Jestliže zp?sobujeme bolest a utrpení jiným živým tvor?m, musíme podle zákona karmy následn? snášet bolest a utrpení jak individuáln?, tak kolektivn?. Když lidé jedí maso, tvrdí, že oni zví?ata nezabíjejí. Když ale toto maso v obchod? kupují, platí vlastn? n?koho jiného, aby za n? zabíjel a všichni si tak p?ivolávají následky karmy. M?že to být snad n?co jiného než pokrytectví, demonstrovat za mír a potom jít ke stánku na párek nebo dom? na grilovaný biftek? Je to stejná faleš, jakou zavrhuje George Bernard Shaw: "Ned?li za ned?lí o sv?tlo snažn? prosíme, aby nám kro?eje vedlo cestou, jíž krá?íme; až po krk už máme válek, dále bojovat nechceme, p?itom však mrtvolou za mrtvolou rádi se nacpeme!" Jak ?íká Šríla Prabhupáda ve svých výkladech Bhagavad-gíty: "Ti, kdo zabíjejí zví?ata a zp?sobují jim zbyte?nou bolest - jako t?eba lidé na jatkách - budou stejným zp?sobem zabiti v p?íštím život? a i v mnoha dalších, které p?ijdou... V židovsko-k?es?anských písmech se jasn? uvádí "Nezabiješ". Nicmén? i náboženští v?dcové, kte?í se vymlouvají všemi možnými zp?soby, se oddávají zabíjení zví?at a p?itom se snaží vypadat jako svatí lidé. Tato fraška a p?etvá?ka zp?sobuje v lidské spole?nosti ohromné katastrofy, jako t?eba velké války, kdy spousty lidí jdou na bitevní pole a zabíjejí jeden druhého. Nyní objevili atomovou bombu, která jednoduše ?eká na použití a hromadné zni?ení." Takové jsou ú?inky karmy. Ti, kdo chápou zákony karmy, v?dí, že mír nep?inesou smlouvy a mírové pochody, ale vzd?lávací kampa? o d?sledcích vražd?ní nevinných zví?at (a nenarozených d?tí). Pouze to m?že postupn? zabránit nar?stání špatné karmy. K vy?ešení sv?tových problém? je pot?eba lidí s ?istým v?domím, kte?í vidí, že pravý problém je duchovní. H?íšní lidé budou vždy existovat, avšak nem?li by zastávat pozice v?dc?. Jednou z nejb?žn?jších námitek proti vegetariánství je to, že i vegetariáni musí zabíjet rostliny, což je také násilí. Jako odpov?? lze poznamenat, že vegetariánská jídla jako zralé ovoce a mnohé zeleniny, o?íšky, obiloviny a mléko nevyžadují žádné zabíjení. Avšak i v p?ípadech, kdy se rostlin? odejme život, je zp?sobená bolest mnohokrát menší než p?i zabití zví?ete, a již v?bec ji nelze srovnat s utrpením zví?at, která jsou po celý sv?j život chována na porážku. Rostliny mají mnohem mén? vyvinuté v?domí a stojí ve vývojovém žeb?í?ku mnohem níže. Více než vegetariánství Nad zájmy zdraví, ekonomiky, etiky, náboženství a dokonce i karmy má vegetariánství vyšší, duchovní rozm?r, který nám m?že pomoci vyvinout p?irozené v?domí a lásku k Bohu. Šríla Prabhupáda nám ve svých výkladech ke Šrímad-Bhágavatamu ?íká: "?lov?k je ur?en k seberealizaci, a proto by nem?l jíst nic, co nebylo nejprve nabídnuto Pánu. Pán p?ijímá od svého oddaného jídlo p?ipravené ze zeleniny, ovoce, mlé?ných produkt? a obilovin. Mohou Mu být ob?tována r?zná jídla a když je Pán p?ijme, oddaný je m?že jíst jako prasádam, ?ímž se postupn? odstraní veškeré utrpení v zápase o existenci." Kršna sám potvrdil duchovní podstatu prasádam, když se p?ed více než p?ti sty lety zjevil na tomto sv?t? jako Šrí ?aitanja Maháprabhu: "Každý z vás to již jedl n?kdy p?ed tím, avšak nyní tytéž suroviny a p?ísady dostaly mimo?ádnou chu? a neoby?ejnou v?ni. Jenom je ochutnejte a uvidíte ten rozdíl. Samotná v?n? t?ší mysl, o chuti ani nemluv?, a dává nám zapomenout na všechny ostatní rozkoše. To proto, že se jich dotkl transcendentální nektar Kršnových rt? a prostoupil je všemi Kršnovými vlastnostmi." Ob?tované jídlo, tradi?n? nazývané prasádam, "Boží milost", nep?ináší jen zdravý život vegetariána, ale také realizaci Boha. Není pouhým jídlem pro hladov?jící masy, ale také duchovní potravou pro každého. Když Kršna p?ijímá ob?tování, vkládá do ob?tovaného jídla svou vlastní Božskou p?irozenost. Prasádam se proto neliší od Kršny samotného. Ze soucitu k uv?zn?ným duším v tomto hmotném sv?t? p?ichází Kršna v podob? prasádam, abychom Ho mohli poznat pouhým jedením. Prasádam vyživuje t?lo duchovn?. P?ijímáním prasádam se nejenom ni?í následky minulých h?íšných ?inností, ale t?lo se také stává imunní v??i hmotnému zne?išt?ní. Jako nás o?kovací látka m?že ochránit p?ed epidemií, jedení prasádam nás ochra?uje p?ed iluzí a vlivy hmotného pojetí života. Proto ?lov?k, který jí pouze jídlo ob?tované Kršnovi, m?že zrušit všechny reakce za své minulé hmotné ?innosti a snadno d?lat pokroky v seberealizaci. Protože nás Kršna osvobozuje od následk? karmy neboli od materiálních ?inností, m?žeme lehce p?ekonat iluzi a oddan? Mu sloužit. ?lov?k, který jedná bez karmických následk?, m?že své v?domí spojit s Božím a být si neustále v?dom Jeho osobní p?ítomnosti. To je skute?ný prosp?ch, který p?ináší prasádam. Ten, kdo jí prasádam, prokazuje ve skute?nosti oddanou službu Pánu a zajisté se mu dostane Pánova požehnání. Šríla Prabhupáda ?asto ?íkal, že i jediným ochutnáním prasádam m?žeme uniknout z kolob?hu rození a smrtí, a že i nejh?íšn?jší osoba se m?že stát svatou tím, že bude p?ijímat pouze prasádam. Védská písma se zmi?ují o mnoha lidech, jejichž životy se zm?nily díky prasádam, a kterýkoliv oddaný Kršny potvrdí duchovní sílu prasádam a to, jaký ú?inek m?lo na jeho život. Nejvyšší dokonalostí vegetariánské stravy je jíst výhradn? prasádam. Holubi a opice jsou konec konc? také vegetariáni, takže samotná prom?na ve vegetariána není ješt? tím nejvyšším. Védy nás informují, že smyslem lidského života je probudit v duši její p?vodní vztah k Bohu. Když p?es vegetariánskou stravu dosp?jeme k p?ijímání prasádam, tehdy nám naše stravování m?že pomoci k dosažení tohoto cíle.
.....
Kršn?v Dv?r
Farma Kršn?v Dv?r se rozkládá uprost?ed polí, luk a les? p?ekrásné podblanické krajiny. Toto nádherné místo láká nejen k zem?d?lství, ale i k odpo?inku, relaxaci, meditaci a k praktikování duchovního života. Motto naší farmy je jednoduché žití, luboké myšlení, což znamená žití dle princip? védské kultury. Naše farma má ukázat zp?sob života, který je postavený na základ? duchovního porozum?ní a ?iní život š?astným a spokojeným. Provoz mlýna je jedním z krok? k naší sob?sta?nosti. Mouku meleme p?edevším z vlastního certifikovaného bio obilí. Výroba celozrnné mouky má vyšší nároky na ?istotu suroviny, proto ?išt?ní obilí v?nujeme zvýšenou pozornost. Zpracování obilí na kamenném mlýn?, který používáme, je zp?sob starý n?kolik tisíciletí, prov??ený minulými generacemi. Mezi otá?ejícími se mlýnskými kameny si celé zrno zachovává obsah cenných enzym?. Díky t?mto enzym?m žaludek dob?e rozloží potravu na jednotlivé aminokyseliny, stavební kameny pot?ebné pro tvorbu bílkovin. V?tšina obilí se dnes však mele na ocelových mlýnech tak, že se zrno v mlýnu nejprve obrousí (vn?jší vrstvy a klí?ek), tyto ?ásti se vyhazují nebo zpracovávají nej?ast?ji do sm?sí pro zví?ata. Ze zrna z?stane pouze škrobnatá ?ást, která se semele. Výsledkem je bílá mouka, která ochuzuje náš organismus o minerální látky a vlákninu.Vláknina významn? pozitivn? p?sobí na peristaltiku st?ev, ?ímž podporuje vylu?ování r?zných jed? a podporuje st?evní mikroflóru, která se podílí na celkové imunit? organismu. Oproti této mouce není mouka celozrnná mletá na kamenném mlýn? chemicky ošet?ena, proto je kladen velký d?raz na její kvalitu a ?erstvost. ?erstv? umletá mouka krásn? voní, skv?le chutná a jsou v ní zachovány všechny živiny i kvalitní nenasycené mastné kyseliny. Na naší farm? vyrábíme celozrnnou grahamovou mouku pšeni?nou, dále mouku špaldovou, žitnou, je?nou, pohankovou, rýžovou, hrachovou a kone?n? pšeni?né a žitné otruby.
.....
Šríla Prabhupáda
Šrí Šrímad A.?. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda p?išel na tento sv?t 1. zá?í 1896 v Kalkat?, v Indii. Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího Gósvámího, potkal poprvé v témže m?st? v roce 1922. Bhaktisiddhánta Sarasvatí , který je význa?ným p?edstavitelem filozofie oddanosti a zakladatelem šedesáti ?ty? védských ústav? (Gaudíya Math), si vzd?laného mladého muže oblíbil a p?esv?d?il ho, aby sv?j život zasv?til rozši?ování védského poznání. Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o jedenáct let pozd?ji byl v Allahabádu ob?adn? zasv?cen. Již p?i jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby ší?il védskou moudrost v angli?tin?. V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentá? k Bhagavad-gít?, podporoval Gaudíja Math a v roce 1944 za?al sám vydávat anglicky psaný ?trnáctideník "Návrat k Bohu" (Back to Godhead). D?lal redak?ní úpravy, p?episoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce osobn? rozdával jednotlivá ?ísla. Tento ?asopis nyní vydávají dále jeho žáci v r?zných jazycích na celém sv?t?. V roce 1947 odm?nila Gaudíja-vaišnavská spole?nost Šrílu Prabhupádu za jeho u?enost a oddanost titulem "BhaktivédántaV. Roku 1950, ve v?ku padesáti ?ty? let, zanechal Šríla Prabhupáda rodinného života a odešel do ústraní, aby mohl v?novat více ?asu studiím a psaní. Odjel do posvátného m?sta Vrndávanu, kde žil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádhá-Dámódara. Zde se po n?kolik let v?noval psaní a d?kladnému studiu. V roce 1959 p?ijal stav od?íkání (sannjása). V chrámu Rádhá-Dámódara za?al pracovat na svém životním díle, mnohosvazkovém p?ekladu a výkladu osmnácti tisíc verš? Šrímad Bhágavatamu (Bhágavata Purány). Zde také napsal knížku "Snadná cesta na jiné planety". V roce 1965, po vydání prvních t?í svazk? Šrímad Bhágavatamu, odjel Šríla Prabhupáda na lodi do New Yorku. Byl prakticky bez pen?z, ale v??il v úsp?ch poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy p?istál v Americe a vid?l šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrap?, si do deníku zapsal: "M?j milý Kršno, jsem si jistý, že když toto transcendentální poselství pronikne do jejich srdcí, naplní je radostí a tak budou osvobozeni od všeho nešt?stí." Bylo mu šedesát dev?t let, byl sám a nem?l prakticky žádné hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost, které mu byly zdrojem nevy?erpatelné síly a inspirace. Harvey Cox, spisovatel a teolog z harvardské univerzity o n?m napsal: "Ve velice pokro?ilém v?ku, kdy v?tšina lidí již jen spí na vav?ínech, se vydal splnit p?ání svého duchovního u?itele a odjel na náro?nou cestu do Ameriky. Šríla Prabhupáda je samoz?ejm? jedním z tisíc? u?itel?, ale zárove? je výjime?ný - je jedním z tisíce, možná jedním z miliónu." V roce 1966 založil Šríla Prabhupáda Mezinárodní spole?nost pro v?domí Kršny (International Society for Krishna Consciousness, ISKCON), což je oficiální název hnutí Haré Kršna. V následujících letech se k n?mu p?ipojili desítky tisíc následovník?, založil více než sto chrám? a ášram? a vydal mnoho knih. Jeho úsp?ch je výjime?ný tím, že dokázal p?enést starov?kou indickou duchovní kulturu do západního sv?ta dvacátého století. V roce 1968 poslal Šríla Prabhupáda t?i manželské páry, aby p?inesly v?domí Kršny do Anglie. Nejprve se o n? staraly hinduistické rodiny, které si vážily jejich poslání, ale brzy pronikly do podv?domí všech obyvatel Londýna svým zpíváním na Oxford Street. V novinách se za?aly objevovat ?lánky: "Haré Kršna zní Londýnem" a mahámantra si získala popularitu. ?len skupiny Beatles George Harrison, který v?d?l o Šrílovi Prabhupádovi a mahámant?e již p?ed p?íjezdem oddaných do Anglie, za?ídil nahrání a vydání LP desky u gramofonové spole?nosti Apple Records a Haré Kršna mantra se stala hitem v mnoha zemích. Když Šríla Prabhupáda p?ijel do Anglie, stal se hostem Johna Lennona, protože oddaní ješt? dokon?ovali práce na londýnském chrámu nedaleko Britského muzea. V listopadu 1969 chrám slavnostn? otev?eli - byl to první chrám Rádhy a Kršny v Evrop?. Hnutí sílilo. George Harrison daroval Šrílovi Prabhupádovi nádhernou venkovskou usedlost, která se nyní nazývá Bhaktivedanta Manor a je hlavním st?ediskem hnutí Haré Kršna v Anglii. Mnoho nových oddaných Kršny se za?alo objevovat ve všech sv?tových velkom?stech p?i ve?ejném zpívání a ší?ení Prabhupádových knih. Ve všech ?ástech sv?ta za?ali po?ádat p?ednášky a festivaly a rozdávat milióny porcí prasádam, lahodného jídla ob?tovaného Kršnovi. ISKCON tak jist? ovlivnil životy stovek tisíc lidí. A. L. Basham, jeden z p?edních odborník? v oblasti indických d?jin a kultury, napsal: "Hnutí Haré Kršna vyrostlo tém?? z ni?eho b?hem necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západ?. To je d?ležitá událost v d?jinách západního sv?ta." P?es sv?j pokro?ilý v?k uspo?ádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti sv?tadíl?, a b?hem pouhých dvanácti let ?trnáctkrát objel zem?kouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nep?estal psát. Jeho spisy tvo?í celou knihovnou védské filozofie, náboženství, literatury a kultury. Šríla Prabhupáda inspiroval své žáky, aby zakládali zem?d?lské farmy po celém sv?t? a vytvá?eli spole?enství podle védských zásad. Také si p?ál zavést do škol védský systém základního a st?edního vzd?lání a v roce 1978 již bylo založeno více než deset takových škol v r?zných ?ástech sv?ta. Šríla Prabhupáda dal také podn?t k výstav? rozsáhlého mezinárodního st?ediska v Šrídhám Májápuru, v západním Bengálsku. Na tomto míst? se staví m?sto, které bude ukázkou védských duchovních hodnot. Podobnými projekt jsou Mezinárodní d?m pro hosty a chrám Kršny a Balaráma ve Vrndávanu. Jsou to st?ediska, kde lidé z celého sv?ta získají bezprost?ední poznatky o kultu?e vaišnavismu. Nejvýznamn?jším p?ínosem Šríly Prabhupády jsou jeho knihy. Jejich v?rohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oce?ována akademickými kruhy a na mnoha st?edních a vysokých školách se jich používá jako u?ebnic. Garry Gelade, profesor na filozofické fakult? univerzity v Oxfordu, o nich napsal: "T?chto knih si lidé musí vážit. Zap?sobí na každého, kdo je bude ?íst s otev?enou myslí, bez ohledu na jeho víru ?i filozofické zam??ení." Dr. Larry Shinn, d?kan fakulty v?dy a um?ní na Bucknellov? univerzit?, prohlásil: "Prabhupádova osobní zbožnost mu dává skute?nou autoritu. Prokazoval dokonalou znalost písem a neobvyklou hloubku realizace. Dal nám výjime?ný p?íklad, nebo? skute?n? žil tím, co u?il." Knihy Šríly Prabhupády byly p?eloženy do desítek jazyk?. V roce 1972 bylo pro vydávání jeho d?l založeno nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které je dnes nejv?tším nakladatelstvím knih v oblasti indického náboženství a filosofie. Až do svého odchodu z tohoto sv?ta (14.11.1977) Šríla Prabhupáda osobn? dohlížel na r?st spole?nosti, která se rozvinula v celosv?tové hnutí s více než sty ášramy, školami, chrámy, v?deckými ústavy a zem?d?lskými usedlostmi. V ?eštin? také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem Prabhupáda, kterou napsal jeden z jeho nejbližších žák?, Satsvar?pa dása Gósvámí. ?tená?i, kte?í mají zájem dozv?d?t se více si mohou o knihu zažádat na adrese uvedené v kontaktech.
.....
Ko?ení
Základem indické kuchyn? je promyšlené používání ko?ení, bylin a chu?ových p?ísad. Ko?ení zahrnuje r?zné ko?eny, k?ry nebo semena, všechno bu? celé, drcené nebo jemn? mleté. Bylinami se rozumí ?erstvé listy nebo kv?ty. Chu?ové p?ísady zahrnují s?l, citrusové š?ávy, o?echy, r?žovou vodu a další. Vynalézavé používání vybraných aromatických ko?ení a bylin, odhalující skryté chut? a v?n? jídel, dává indické kuchyni její výjime?ný charakter. Citlivé ko?en?ní dává vyniknout p?itažlivým odstín?m jemné chuti a v?n?. Množství ko?ení pot?ebného do jídel není p?esn? vymezeno; je to v?c osobní chuti. Díky ko?ení a bylinám je jídlo nejen chutné, ale také straviteln?jší. V?tšina ko?ení má lé?ivé vlastnosti. Kurkuma je nap?íklad mo?opudná, kajenský pep? je zažívacím stimulátorem a ?erstvý zázvor je posilujícím lékem. Tajemství ko?en?ní spo?ívá v použití správné sm?si ko?ení. Kucha?, který ví, jak smíchat ko?ení a byliny, m?že prom??ovat každodenní jídla v nekone?n? rozmanité pokrmy, každý se svou charakteristickou chutí. I prosté brambory tak mohou získat p?ekvapivé chut? a v?n?. ASAFOETIDA, ?ertovo lejno (hing): Tato aromatická prysky?ice ko?ene Ferula asafoetida se používá ve skute?n? malém množství. Má velice zvláštní chu? a známé jsou také její lé?ebné vlastnosti. Asafoetida je v prevenci proti nadýmání tak ú?inná, že ze špatného trávení m?že vylé?it i kon?. Je k dostání bu? jako prysky?ice nebo jako jemný prášek. Z t?chto dvou podob je prysky?ice ?istší, avšak p?i va?ení ji musíte používat nastrouhanou. Prášková asafoetida je smíchaná s bílou moukou, ale na používání je vhodn?jší. P?i smažení ko?ení p?idejte špetku asafoetidy do rozpáleného ghí sekundu nebo dv? p?ed p?idáním všech ostatních p?ísad. ?ERNUCHA (kalinji, kalonji, nesprávn? n?kdy jako ?erný kmín): Jsou to ?erná, kapkovitá semínka rostlin rodu Nigella, které jsme zvyklí u nás p?stovat p?edevším jako okrasnou kv?tinu do suchých vazeb. Dodávají jídlu slabou cibulovou p?íchu? a p?idávají se do zeleninových jídel a t?sta na pakory. A?koliv se ?asto zam??ují se semínky ?erného kmínu, nemají spolu nic spole?ného. Nejsou-li k dostání, jednoduše je z receptu vynechte. ?ILI, ?erstvé (hari mirch): Tyto jasn? ?ervené nebo zelené semenné lusky rostliny Capsicum annum m?žete koupit v asijských potraviná?ských obchodech. Plochá, kulatá, bílá semínka jsou uvnit? velice ostrá. Jestliže chcete, aby jídlo m?lo p?íchu? ?erstvého ?ili, ale tolik nepálilo, roz?ízn?te lusk a špi?kou malého nožíku odstra?te semínka. Po práci s ?ili si ruce pe?liv? umyjte teplou vodou a mýdlem, protože jejich t?kavé oleje dráždí pokožku. Uchovávejte je v ledni?ce nemyté a zabalené v papíru. Pokud se n?které kazí, samoz?ejm? je odstra?te. ?ILI, celé, sušené (sabut lal mirch): Sušené lusky ?ili se v indické kuchyni široce používají pro svoji ostrost a v?ni. Jestliže recept uvádí drcené ?ili, roztlu?te je v hmoždí?i nebo je rozm?ln?te mezi prsty na drobné kousky. Nezapome?te si po práci s nimi umýt ruce. Jestliže ?ili nemáte rádi, m?žete jich použít mén? nežli se požaduje, a nebo je z receptu vypus?te úpln?. DLOUHÝ PEP? (pippali): Jedná se o první do Evropy dovážený pep? v podob? plod? rostliny Piper longum. Je blízce p?íbuzný dnes b?žn?ji rozší?enému pep?i. Oproti n?mu je však výrazn? ost?ejší a liší se i svým tvarem podlouhlé šištice. Aroma i chu? je také pon?kud jiné, n?co mezi pep?em jak jej známe a kardamomem, s lehkým kafrovým nádechem. Typicky se používá do smažených a pe?ených zeleninových jídel, ?atný a nakládané ostré zeleniny. Výrazn? podporuje trávení a je osv?žující i v nápojích. Bývá pom?rn? drahý, jedná se po šafránu, vanilce a muškátovém o?íšku o jedno z vysoce cen?ných ko?ení. Vzhledem ke své silné chuti však i pár plod? vydrží na dlouho. FENYKL (sauf): Semínka Foeniculum vulgare, n?kdy známá jako "sladký kmín", vypadají jako kmín, ale chutnají jako anýz nebo léko?ice. Fenyklová semínka se ob?as používají ve sm?si karí. Nasucho opražená ú?inn? osv?žují dech. Jestliže je nem?žete sehnat, nahra?te je stejným množstvím anýzu. HO??I?NÁ SEMÍNKA, ?erná (rai): Indická kuchyn? by nebyla indickou bez semínek Brassica juncea. ?erná ho??i?ná semínka jsou kulatá, malá (menší než žlutá odr?da) a ve skute?nosti nejsou úpln? ?erná, nýbrž tmav? ?ervenohn?dá. Mají štiplav? o?echovou chu? a jsou výživná; v jídle p?sobí dekorativn? a ?iní ho p?kné na pohled. Smažení ho??i?ných semínek je jedním ze zlatých h?eb? p?ípravy masal. Semínka vhodíte do malého množství rozpáleného (až kou?ícího) ghí nebo oleje. V n?kolika vte?inách za?nou praskat a vyst?elují z pánve, pokud ji rychle nezakryjete pokli?kou. H?EBÍ?EK (laung): S tímto sušeným kv?tním poup?tem tropického stromu Myrtus caryophyllus se obchoduje již od pradávna. H?ebí?kový olej je antiseptický a siln? aromatický. ?íká se, že zvyk "žvýkání h?ebí?ku" p?i oslovování císa?e zapo?al v ?ín?. Žvýkat h?ebí?ky v královnin? p?ítomnosti bylo také ve zvyku b?hem vlády královny Alžb?ty I. H?ebí?ek se používá k pro?išt?ní krve, jako zažívací stimulátor a utišující prost?edek p?i bolestech zub?. Nasucho opražený a namletý tvo?í základní složku garam masaly. Kupujte h?ebí?ky, které mají p?kný tvar a jsou baculaté, nikoliv svrašt?lé a vyschlé. INDICKÁ BRŠLICE (ajwain, ajwaien, ajowan): se používá v podob? drobných semínek. Jedná se o plody rostliny Trachyspermum ammi, blízké p?íbuzné známé ?eské bršlice. Ajwain má chu? a v?ni podobnou tymiánu, používá se k ochucení zeleninových jídel. Jeho aroma je velice výrazné, doporu?uje se tedy používat s opatrností. Jako v?tšina ostatních ko?ení má i ajwain lé?iv? vlastnosti, podporuje zejména zažívání. Tradi?n? se mlé?ný výlu z mletých semínek podává malým d?tem se slabostí trávení. Je možné brát i celou lžíci zapitou sklenici vody jako lék proti žalude?ním bolestem. INDICKÝ KMÍN, n?kdy také nazývaný ?ímský (safed jeera, sabut a pesa): Semínka bílého kmínu, Cuminum cyminum, jsou jednou z nejd?ležit?jších p?ísad p?i p?íprav? zeleninových karí, rýží, chu?ovek a dál?. Kmín, který obvykle známe (Kala jeera, Cuminum nigrum) je menší a tmavší a je zde ozna?en jako ?erný kmín a má zcela odlišnou chu? a jiné vlastnosti. Pokud kmín používáme mletý, je lepší, když si ho nameleme sami. Jestliže recept vyžaduje pražený kmín, pražte požadované množství semínek v p?edeh?áté pánvi. Pohybujte pánví, až semínka trochu ztmavnou a za?nou p?íjemn? von?t. Jestliže pot?ebujete kmínová semínka pražená a ješt? mletá, nasypte opražená semínka do elektrického mlýnku a jemn? je namelte. Nemáte-li malý mlýnek, použijte hmoždí? a pali?ku, nebo semínka jednoduše podr?te zadní stranou lžíce. KAJENSKÝ PEP? (pesa hui lal mirch): Tomuto prášku, který se p?ipravuje ze sušených ?ervených ?ili, se také ?asto ?íká ?ervené práškové ?ili. Je to ko?ení, které indickému jídlu dává ostrost. Používejte ho opatrn?, podle vaší chuti. KARDAMON (elaichi): Tobolky semen r?zných druh? rodu Elettaria, se používají zejména k ochucování sladkostí a nebo se žvýkají pro osv?žení dechu a zlepšení zažívání. Bílé kardamonové tobolky, což jsou pouze odbarvené zelené, se dají snáze sehnat, ale mají slabší aróma. ?erný kardamon je na západ? vzácný, jeho plody jsou v?tší a suší se po sb?ru nad ohn?m. Pokrm?m dodávají uzené aroma a používají se tedy na rozdíl od ostatních druh? do slaných preparací. Jestliže používáte p?i va?ení celé tobolky kardamonu, p?ed podáváním je odstra?te nebo je dejte na kraj talí?e. Nehodí se k tomu, aby se jedly celé. Když se v receptu uvád?jí pouze ?erná semínka, vyloupejte je ze slupek a pali?kou rozet?ete v hmoždí?i nebo je rozm?ln?te vále?kem. Mletá kardamonová semínka jsou sou?ástí garam masaly. KARÍ LISTY (kari patti): ?erstvé listy ze stromu kari, vyskytujícího se v jihozápadní Asii, Murraya koenigri, se používají hlavn? jako ko?ení do r?zných sm?sí a polévek. Sušené listy se dají sehnat snadn?ji, ale jsou mén? aromatické než ?erstvé. Když za?ínáte p?ipravovat karí nebo masalu, dejte ?erstvé nebo sušené listy smažit do oleje dokud nezk?ehnou. KORIANDR, ?erstvý (hara dhania): ?erstvé listy rostliny Coriandrum sativum mají v Indii tak široké použití, jako t?eba petržel u nás - a to nejenom jako ozdoba, ale hlavn? pro své aróma. Stojí za to poohlédnout se po ?erstvém koriandru, n?kdy nazývaném cilantro neboli ?ínská petržel. Jeho lahodná chu? je jedine?ná. Jestliže nem?žete koriandrové listy sehnat, m?žete je nahradit petrželovou natí, ale v?n? stejná nebude. ?erstvý koriandr se všeobecn? kupuje ve svazcích. Od?íznuté stonky vydrží ve sklenici s vodou nebo uložené v plastické tašce v lednici i déle než týden. P?ed použitím koriandr omyjte. Používejte nasekané listy a horní ?ásti stonku. Jestliže ?erstvý koriandr (nebo ?ecké seno) není k sehnání, m?žete si je snadno vyp?stovat sami. N?kolik koriandrových semínek zasejte na malém kousku zahrádky, p?ikryjte je tenkou vrstvou zeminy a každý den zalévejte. Vzejdou b?hem 18 až 20 dn? a rychle rostou. Stonky trhejte tehdy, když jsou asi 15 cm vysoké a d?íve než jdou rostliny do semen. KORIANDROVÁ SEMÍNKA, celá i mletá (dhania, sabut a pesa) Koriandrová semínka jsou kulatá, mají béžovou barvu a jsou siln? aromatická. V indické kuchyni jsou jedn?mi z nejd?ležit?jších ko?ení a i na Západ? jsou stále oblíben?jší. V roce 1983 dovezly Spojené státy a Anglie p?es t?i milióny tun koriandrových semínek. Oleje v koriandrových semínkách pomáhají vst?ebávat škrobovitá jídla a ko?enovou zeleninu. Koriandrová semínka, která se oby?ejn? melou t?sn? p?ed použitím, dodávají jídlu ?erstvou jarní p?íchu?. Abyste dosáhli nejv?tšího aróma, kupujte celá semínka a melte je v malých dávkách na elektrickém mlýnku. KURKUMA (haldi): Kurkuma (Curcuma longa) je stejn? jako zázvor oddenkem, který m?ní barvu od tmav? oranžové po ?ervenohn?dou, ale když je usušený a namletý na prášek, je vždy jasn? žlutý. Používá se v malém množství, aby dodal ?erstvou, pronikavou chu? a v?ni zelenin?, polévkám a chu?ovkám, nebo aby obarvil i rýži. Mletá kurkuma drží své zabarvující vlastnosti dlouhou dobu, ale rychle ztrácí své aróma. Kurkuma barví, takže si dávejte pozor na šaty. Také se snadno p?ipálí, proto ji va?te opatrn?. V ajurvédském léka?ství se kurkuma užívá jako diuretikum, ?istí krev a povzbuzuje trávení. MANGOVÝ PRÁŠEK (amchur): ?erstvé ovoce mangovníku, Mangifera indica, se krájí na plátky, potom se suší, mele a používá jako kyselící a ochucovací ?inidlo do zeleninových karí. Mangový prášek se v severoindické kuchyni používá tak ?asto jako citrón v západní a dodává jídlu pikantní a kyselou chu?. Snadno se p?ipálí, proto ho používejte opatrn?. N?kdy se místo n?j používá prášek ze sušených plod? amalaki (Emblica officinalis). MÁTOVÉ LISTY (pudina ki patti): Dv? nejb?žn?jší máty jsou spearmint (Mentha spicata) a peppermint (Mentha piperica) neboli máta peprná. Krom? toho, že se mátové listy mohou použít jako barevná ozdoba, dávají také osv?žující p?íchu? nápoj?m. Mohou se používat p?i p?íprav? mátového ?atný. Máta povzbuzuje zažívací ústrojí a dokáže utišit žalude?ní nevolnost a zvracení. M?žete ji snadno p?stovat jako domácí rostlinu v tém?? každé p?d?, na slunci nebo v polostínu. Sušená máta ztrácí svou barvu, ale chu? a v?ni si vcelku dob?e ponechává. MUŠKÁTOVÝ O?ÍŠEK (jaiphal): Muškátový o?íšek je jádro semene tropického stromu Myristica fragrans. Kupujte celá jádra, která jsou kulatá, soudržná, t?žká a vypadají olejnat?. Mohou být bu? tmavá nebo bílá od vápna, které se používá k odpuzování hmyzu. Strouhaný muškátový o?íšek se v malém množství (ob?as s jiným ko?ením) používá na ochucení pudink?, sladkostí a zeleninových jídel. Nejlepší je strouhat ho p?ímo do jídla; jednou nastrouhaný rychle ztrácí svoji v?ni. Celý nebo práškový muškátový o?íšek uchovávejte v dob?e t?snících nádobách. R?ŽOVÁ VODA (gulab jal): R?žová voda je z?ed?ná esence z okv?tních plátk? r?ží, získaná parní destilací. Široce se používá jako p?íchu? do indických sladkostí a rýžových jídel. Pro r?žovou vodu m?žete používat odm?rnou lži?ku, avšak va?íte-li s r?žovou esencí neboli s koncentrátem, bu?te opatrní, abyste jí nepoužili p?íliš mnoho. Po?ítejte kapky. Krom? r?žové vody se n?kdy používá voda z pomeran?ových kv?t? nebo kv?t? kewra, obojí dnes i u nás dostupné. ?ECKÉ SENO (methi): Listy a jemné stonky rostliny Trigonella fenumgraecum jsou v Indii oblíbenou zeleninou. Její ?tverhranná, spíše plochá, hn?d? béžová semínka jsou nepostradatelná v mnoha zeleninových sm?sích a chu?ovkách. V Indii tato semínka jedí ženy spolu s jaggery (nerafinovaným cukrem) po porodu, aby si zpevnily páte?, obnovily t?lesnou sílu a aby zv?tšily tvorbu mléka. Semínka ?eckého sena mají lehce naho?klou p?íchu?, proto nep?esahujte doporu?ené dávky a chra?te je p?ed p?ipálením, aby nezho?kla ješt? více. ?ecké seno lze stejn? jako koriandr snadno vyp?stovat. SKO?ICE (dalchini): Pravá sko?ice pochází z vnit?ní k?ry v??n? zeleného stromu Cinnamomum zeylanicum, pocházejícího ze Šrí Lanky a Západní Indie. Vybírejte tenké, na slunci sušené smotky k?ry, prodávané sbalené v sob?. Jestliže je používáte celé, nap?íklad do ?atný nebo do rýžových jídel, p?ed podáváním je z jídla odstra?te. Rad?ji než mletou sko?ici kupujte celou a v p?ípad? pot?eby ji nasucho opražte a rozemelte. Siln? aromatická, lehce naho?klá sko?ice Cinnamomum cassia se b?žn? prodává v obchodech v podob? jednoduchých tenkých kousk? nebo prášku. Ten je však slabou náhražkou za celou sko?ici, která má lahodnou sladkou chu?. ŠAFRÁN (kesar): Šafrán je známý jako "král ko?ení". Je to sušená blizna šafránového krokusu Crocus sativus, který se p?stuje v Kašmíru, Špan?lsku a Portugalsku. Každý krokusový kv?t má pouze t?i šafránové ty?inky, takže 1 kg šafránu vyžaduje ru?n? natrhat asi 140 000 kv?t?. Šafrán je drahý, jelikož každá trocha musí urazit dlouhou cestu. Dejte pozor na levný, neboli "falešný šafrán". Vypadá podobn? a dává šafránovou barvu, ale nemá žádnou p?vodní v?ni. Šafrán má p?íjemnou lahodnou v?ni a dodává sytou žlutou barvu. Používá se na ochucení a zabarvení sladkostí, rýžových jídel a nápoj?. Abyste ze šafránových ty?inek získali v?ni a jasn? oranžovou barvu, lehce je nasucho opražte, potom je rozdrolte a pono?te do množství horkého mléka odpovídajícího polévkové lžíci. Potom nalijte mléko do jídla, které chcete obarvit. Šafrán se dá také získat v práškové form?, která je dvakrát tak ú?inná než ty?inky. TAMARIND (imli): Toto kysele chutnající ko?ení se získává z velkých fazolovitých lusk? tropického stromu Tamarindus indica. Hn?dá dužina (ob?as i s tmavými lesklými semínky) se vyškrabe z lusku, nasuší a prodává v balí?cích. P?ed použitím odstra?te semínka a dužinu natrhejte nebo nakrájejte na malé kousky. Ty va?te v malém množství vody asi 10 minut dokud nezm?knou a neodd?lují se. (Používejte asi 250 ml vody na 225 g tamarindu.) Potom proma?kejte p?es cedník tolik dužiny, kolik je možné. Š?ávu uchovejte a odložte vláknité zbytky, které z?staly v cedníku. Jestliže tamarind není k sehnání, m?žete jeho p?íchu? p?ibližn? nahradit sm?sí citrónové š?ávy a hn?dého cukru. ZÁZVOR, ?erstvý (adrak): Tento sv?tle hn?dý oddenek rostliny Zingiber officinalis se v indické kuchyni používá široce ve všech podobách. Vybírejte ?erstvý zázvor, který je buclatý ne svrašt?lý, který má pevnou dužinu a je pouze slab? vláknitý. D?íve než zázvor krájíte, strouháte nebo melete na pastu, oškrabte ostrým nožem jeho slupku. Na strouhání zázvoru používejte kovové struhadlo s jemnými otvory. Práškový zázvor se nevyrovná ?erstvému, nebo? jejich chu? a v?n? se liší. Sušený zázvor (sonth), který je štiplav?jší než ?erstvý, se musí p?ed použitím namo?it. (Jedna ?ajová lži?ka sušeného zázvoru odpovídá jedné polévkové lžíci jemn? sekaného ?erstvého zázvoru.) Zázvor se používá v léka?ství p?i poruchách trávení. Pojídaný v malých množstvích lé?í bolesti žaludku, a zázvorový ?aj je vynikajícím lékem proti nachlazení.
.....
Mahámantra
Zpívání transcendentální vibrace Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré je vznešenou metodou pro obnovení našeho transcendentálního v?domí. Jakožto živé duše jsme všichni p?vodem duchovní bytosti, které si jsou v?domy Kršny, ale vzhledem k odv?kému styku s hmotou je nyní naše v?domí zne?išt?né hmotným prost?edím. Hmotné podmínky, ve kterých v sou?asnosti žijeme, se nazývají májá neboli iluze. Májá znamená "to, co není". A co je touto iluzí? Iluzí je, že se snažíme být pány hmotné p?írody, zatímco jsme ve skute?nosti v pevném sev?ení jejich p?ísných zákon?. Když se služebník um?le snaží napodobovat všemocného Pána, nazývá se to iluze. Snažíme se vyko?is?ovat zdroje hmotné p?írody, ale ve skute?nosti se ?ím dál více zaplétáme do jejích složitých zákonitostí. I když tedy svádíme t?žký boj o nadvládu nad p?írodou, jsme na ní stále více závislí. Tento iluzorní boj m?žemeokamžit? zastavit, obnovíme-li své v??né v?domí Kršny. Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré je transcendentální proces k obnovení tohoto p?vodního, ?istého v?domí. Zpíváním této transcendentální vibrace m?žeme ze srdce odstranit veškerá mylná pojetí. V podstat? se všechna zakládají na chybném v?domí "jsem pánem všeho co znám". V?domí Kršny není nep?irozený stav mysli, je to p?vodní p?irozená energie živé bytosti. Nasloucháním transcendentální vibraci se v?domí kršny obnoví. Tato nejjednodušší forma meditace je doporu?ena pro sou?asný v?k. M?žeme také sami zažít, že díky zpívání mahá-mantry neboli "velkého osvobozujícícho zp?vu" lze okamžit? pocítit transcendentální extázi pocházející z duchovní úrovn?. Máme-li hmotné pojetí života, horliv? se snažíme získat smyslový požitek, jako kdybychom pat?ili k nižším zví?ecím druh?m. Živá bytost, která stojí o n?co výše nad tímto stádiem uspokojování smysl?, se zabývá mentální spekulací s cílem uniknout z hmotného zajetí. Ješt? výše se nachází ta inteligentní osoba, která se snaží nalézt nejvyšší p?í?inu všech p?í?in, uvnit? i vn?. A když n?kdo p?ekoná úrove? smysl?, mysli a inteligence a dosáhne duchovní realizace, pak je na transcendentální úrovni. Zpívání Haré Kršna mantry p?ichází z duchovní úrovn?, a proto tato vibrace p?ekonává všechny nižší mantry a rovn?ž není v?bec zapot?ebí mentální spekulace ?i intelektuálního p?izp?sobení se. Zpívání mahá-mantry je spontánní, p?ichází z duchovní úrovn? a každý se tedy m?že p?idat bez jakékoliv p?edchozí kvalifikace. V pokro?ilejším stadiu se od ?lov?ka samoz?ejm? o?ekává, že se na základ? duchovní realizace nebude dopoušt?t p?estupk?. Zpo?átku možná nepocítíme všechny druhy transcendentální extáze, kterých je celkem osm a projevuje se tak, že ?lov?k ustrne jako by on?m?l, potí se, zajíká se, chv?je se, jeho ple? ztrácí barvu, ježí se mu chlupy na t?l, plá?e v extázi a upadá do transu. Budeme-li však n?jaký ?as zpívat, nepochybn? se ocitneme na duchovní úrovni. Prvním p?íznakem je nutkání p?ipojit ke zp?vu mantry tanec. Vid?li jsme to na vlastní o?i. Zpívat a tancovat m?že i malé dít?. Tomu, kdo je p?íliš zapletený v hmotném život? pochopiteln? trvá o n?co déle, než se dostane na obvyklou úrove?, ale i takový ?lov?k dosáhne duchovní úrovn? velmi rychle. Nejv?tší ú?inek na poslucha?e má, zpívá-li s láskou ?istý oddaný Pána. Je tedy nezbytné naslouchat ?istým oddaným, abychom získali okamžité výsledky. Zp?vu neoddaných je t?eba se co nejvíce vyhýbat. Mléko, kterého se dotkla hadí tlama, je jedovaté. Slovem Hará se obracíme na Pánovu energii a slovy Kršna a Ráma oslovujeme samotného Pána. Jak Kršna, tak Ráma znamená "nejvyšší blaho" a Hará je Pánova svrchovaná energie blaženosti, která nám pomáhá Pána dosáhnout. (Slovo Hará se v pátém pádu m?ní na Haré.) Hmotná energie zvaná májá je rovn?ž jednou z mnoha energií Pána a také my, živé bytosti, jsme Pánovou energií, a to okrajovou. Je ?e?eno, že živé bytosti stojí nad hmotnou energií. Je-li vyšší energie ve styku s nižší energií, vzniká rozporná situace, je-li však vyšší okrajová energie ve styku s vyšší energií zvanou Hará, nachází se ve svém š?astném, p?irozeném postavení. Tato t?i slova - Haré, Kršna a Ráma - jsou transcendentální semínka mahá-mantry a jejich zpívání je duchovním voláním Pána a Jeho energie, aby ochránili podmín?nou duši. Toto zpívání je jako nefalšovaný ná?ek dít?te, které volá svou matku. Matka Hará pomáhá oddanému získat milost Nejvyššího Otce, a tomu, kdo zpívá mahá-mantru up?ímn?, se Pán zjeví. Žádný jiný zp?sob duchovní realizace není v sou?asném v?ku hádky a pokrytectví tak ú?inný jako zpívání mahá-mantry.
.....
Ghí
Ghí je sanskrtský termín pro p?e?išt?né máslo. Ale i když se z másla p?ipravuje, má zcela jiné vlastnosti než oby?ejné máslo. V Ajurvéd? platí za elixír života, nebo? má omlazující a regenera?ní ú?inky. Ghí posiluje látkovou vým?nu a obranné síly organismu. Podle ajurvédských pozorování a v?deckých výzkum? snižuje také hladinu cholesterolu. Zárove? napomáhá detoxikaci, nebo? váže jedy v t?le, které jsou rozpustné v tuku, a odvádí je z t?la ven. A?koliv na západ? není stále moc známé, ve východních kulturách je používáno po tisíce let. Ajurvéda pohlíží na ghí jako na zásadní potravu pro zdravý vzhled, mentální rovnováhu ?i dobré trávení, a to díky jeho lé?ivým omlazujícím vlastnostem. Zárove? je považováno za nejlepší produkt pro p?ípravu smažených jídel. Je zásadní složkou v indické kuchyni, mnohem více než v západní kuchyni máslo nebo margarín. Je p?ipravováno slabým va?ením nesoleného másla ve velkém hrnci do bodu, kdy se z n?j vyva?í všechna voda, což se stane v následujících dvaceti až t?iceti minutách (máslo obsahuje p?ibližn? 20 % vody) a na povrchu a na dn? se objeví usazenina z mlé?né bílkoviny. To, co tímto zp?sobem z másla zbyde, je ?istá zlatavá tekutina a pevné ?áste?ky na dn? hrnce. To zlaté a tekuté je ghí. Takto p?ipravené se potom za horka p?ecedí p?es plátno do jiné nádoby z nerezu nebo varného skla. Oproti máslu m?že být ghí skladováno nejmén? šest m?síc? bez chlazení. Ghí používají i kultury mimo Indii. Egyp?ané ho nazývají samna baladi, což znamená egyptské ghí, a je prakticky identické s indickým jak v procesu výroby, tak v kone?ném výsledku. V Etiopii to je niter kibbeh, kde se p?ipravuje podobn?, ale následkem p?idaného ko?ení b?hem procesu výroby získá z?etelnou chu?. Marocké je v tomto ohledu ješt? dál. Výsledkem ko?en?ného ghí, zrajícího v zemi po dobu m?síc? nebo dokonce let, je produkt zvaný smen. V severovýchodní Brazílii je extrémn? populární produkt, který je velice podobný, nazývaný manteiga-da-terra (máslo zem?). Jako vy?išt?né máslo je ghí složené tém?? jen z nasycených tuk?. Studie jeho vlivu na hlodavce prokázala mechanismus, kterým ghí redukuje plazmu LDL cholesterol. Protože má víc stabilní nasycené vazby (postrádá dvojné vazby, jež jsou snadno poškoditelné p?sobením tepla), pravd?podobnost tvo?ení nebezpe?ných volných radikál? p?i va?ení je minimální. Jeho krátké ?et?zce mastných kyselin jsou t?lem také velmi lehce zpracovatelné. Navíc se v t?le stává ghí p?irozeným lapa?em volných radikál?, a tak ochra?uje bu?ky. Moderní v?da ?íká, že ghí skrývá fenolické antioxidanty. Mnozí v??í, že to zvyšuje lé?ivou kvalitu jídla. Ghí obsahuje kyselinu máselnou, mastnou kyselinu s protivirovými a protirakovinnými vlastnostmi a také vitamíny A, E, niacin a minerály - sodík, draslík, vápník, fosfor, ho??ík a železo. Ajurvédské texty popisují ?etné r?znorodé výhody užívání ghí pro t?lo i mysl. Uve?me n?kolik p?íklad?. Ghí je nedílná ?ást ajurvédské bylinné praxe. Má schopnost vázat lipidy - rozpustné živiny a byliny k tomu, aby pronikly bun??nými membránami t?la. Tak je zachována vysoká potence bylin, jejichž aktivní složky jsou takto p?i p?enosu do bun?k chrán?ny. Touto cestou získá t?lo z lé?by nejv?tší prosp?ch. Trávení: Ghí pomáhá vyvažovat nadbytek žalude?ních kyselin a pomáhá udržovat a upravovat vnit?ní prost?edí žaludku. Mírné popáleniny: Stejn? jako aloe, použitím ghí p?edejdeme puchý??m a zjizvením, pokud je v?as aplikováno na k?ži, p?i?emž hojivé vlastnosti ghí se zvyšují délkou skladování. Mysl: Ghí podporuje všechny t?i aspekty ?innosti mysli: u?ení se, pam?? a vzpomínání. Plodnost: Zvyšuje kvalitu spermatu a vají?ka pro zdrav?jší plod. Rovnováha: Správn? užíváno je tzv. tridóšik, vyrovnává tzv. dóši v t?le - Vátu (dóša ovliv?ující pohyblivost t?la i mysli) a Pittu (ta kontroluje teplo a metabolismus), a je p?ijatelný pro Kaphu, ve zdrženlivosti. Neobsahuje s?l ani laktózu, a tak je p?ínosné pro ty, kte?í nem?žou jíst mlé?né výrobky. Ghí má p?ibližn? 14 gram? tuku na polévkovou lžíci. Ghí aktivuje zažívací procesy což pomáhá zlepšit p?ijímání potravy. Posiluje mozek a nervovou soustavu a zlepšuje pam??. Podporuje ?innost tkání a flexibilitu t?la. Ghí je nepostradatelnou výživou pro plíce, srdce a k?ži. Je základem všech ajurvédských lék? na kožní choroby. V p?ípad? suché nebo popálené k?že ?i rt? je ?isté ghí nejú?inn?jším lékem. Pro jiné druhy kožních chorob se do ghí p?idávají r?zné byliny dle pot?eby. Pro miminka je ghí nejlepší ple?ovou výživou a tonikem. P?i p?íprav? lé?ivých obklad? se ghí maže na listy, které se zah?ívají, a poté se p?ikládají na postižená místa. Ghí je také sou?ástí mnoha lék? jako je Chyawanprash nebo Brahma rasayana, kde p?sobí jako tonikum lidského t?la. V p?ípad? onemocn?ní n?kterých orgán? se míchají s ghí r?zné minerály ve form? prášku, aby je t?lo mohlo dob?e strávit. Na uvoln?ní bolestí ucha se ghí maže dovnit? a do jeho okolí. Maminky by m?ly pro své d?ti p?ipravovat výživnou sm?s medu, ghí a kandovaného cukru. P?i silné únav? se doporu?uje masáž s ghí nebo jeho konzumace. Ghí se také používá k dosažení krásn?jší a zá?iv?jší pleti. Naneseme tenkou vrstvu na pokožku, necháme chvíli p?sobit, a potom jemn? vmasírujeme. V Ajurvéd? je velice cen?né staré ghí. Ghí starší deseti let se nazývá purána ghí a je velmi ú?inné p?i lé?b? plicních a srde?ních chorob. Sou?asn? je to silné tonikum pro celý organizmus. Dále je také vynikající p?i chronických bolestech kloub?. Sto let staré ghí je velikou vzácností, p?esto se dá ješt? vyjíme?n? sehnat. Takové ghí je pak vskutku zázra?ným lékem pro nervové choroby, neurologické problémy, ostrou bolest hlavy, astma, revma, bolesti a tuhnutí kloub?, ostré pálení k?že na rukou i nohou a na nemoci o?í. Ghí je základ indického va?ení jako olivový olej v italské kuchyni. Je také užívaný nejlepšími francouzskými kucha?i. Má velmi vysoký bod zápalnosti a proto nekou?í b?hem va?ení. To se dob?e pojí se širokou škálou ko?ení, a poskytuje vynikající v?ni a o?echovou chu?. Žádný olej na va?ení se nem?že rovnat ghí pro jeho p?íjemnou p?íchu? a schopnost trávení. M?žeme ho použít všude tam, kde ostatní tuky - tedy k pe?ení, smažení, dušení zeleniny, zjemn?ní pokrm?, nebo jako p?ísadu do r?zných sladkých mou?ník?. Potírají se jím ?apáty i jiné indické placky. Sladkosti z ghí dlouho vydrží, jsou dob?e stravitelné a p?inášejí mnoho energie. Máslo je obvykle balené ve fólii, pro ochranu p?ed sv?tlem, vst?ebání chut?, ztráty vlhkosti a barvy. Máslo m?že být uložené ve svém originálním balení v ledni?ce po 2 až 3 m?síce. M?že se také nechat zmrazit, ale za?íná pak ztrácet n?které ze svých chutí po asi 6 m?sících. Ghí je tradi?n? udržované mnoho m?síc? bez chlazení. Vydrží tém?? neomezen? dlouhou dobu bez jakýchkoliv konzerva?ních látek. Máslo nakonec zežlukne, je-li skladováno p?i pokojové teplot?, ghí nikoli. Je to vlhkost v másle, která podporuje rozklad. Pokud je tedy ghí prosté vlhkosti, nemá žádný takový problém. Pouze tak si udrží svou originální ?erstvost a chu?. Mimo jiné je to tedy i praktický zp?sob jak uchovat máslo. Odpradávna bylo a stále je používáno p?i vykonávání védských ob?tí, existuje i védský chvalozp?v na ghí. Je též používáno p?i ob?adech Árati a je hlavním palivem árati lampi?ek, které používají hinduisté. Je používáno p?i svatbách, poh?bech i p?i koupání božstev b?hem svátk?.
.....